O nás

Kdysi dávno, v dobách, kdy hustý koberec čajových keřů ještě pokrýval divoké podkrkonošské planiny, kdy pusté šumavské hvozdy poutníky veškerými s úctou a pokorou Gabrétou byly zvány, zrodila se myšlenka čajovou chýšku tu kdesi pro duše znavené otevřít. Tehdy však nebylo nikoho, kdo by myšlenku takovou vyslyšel, kdo by o ni byť jen cípem svého rozedraného pláště zavadil. A tak staletí za staletím přicházelo a odcházelo, jako bída do nehostinných končin zdejších. Tu stalo se, snad jakýmsi řízením příčin vyšších, že dva, do rodné vlasti se právě navrátivší poutníci bohémští, chtějíce v městě prachatickém toliko na čas spočinouti, onu dávnou myšlenku o chýšce čajové ve svých srdcích zaslechli. Brzy jí byli oblouzněni zcela. Prosyceni, prodchnuti, nevyhnutelně jati. Krajinou se tehdy bezcílně brouzdal jiskrný podzim L.P. 1998. Nadšení nevšední živené magickou mocí čaje zřejmě způsobilo, že sotva se rok přehoupl, sníh roztál, žáby se rozezpívaly a třešně odkvetly, čajovnička maličká, pitoreskní, zvědavě a skrovně otevřela se světu. Nalézti ji bylo lze v domě čp. 99 v Dlouhé ulici, v jehož zahradě dvě mohutné, krásné a spanilé hrušně vítaly hosty svým smířeným, velebným zjevem…
Než však si stačili boubínští jezevci vyhřát svoje zimní nory, sotva se duše medvědů zdejších instinktivně, jako každoročně, ku odpočinku upelešily, tu opět zásahem vyšším, tentokrát snad přímou intervencí božstev čajových, koncem adventu usíná k půlročnímu spánku i čajovna, … aby se posléze, jakoby zázrakem, dveře domu čp. 44 na Velkém náměstí prachatickém před námi otevřely a zšeřelé ticho kamenných kleneb nás pozvalo do království svého podzemního. Čajový květ znovu, zdálo se, počal rozkvétat. Nastalo jaro. Úsilím, jež měnilo se tu v posedlost, tu v zemdlenou, mrákotnou rezignaci, byla v nových komůrkách s nadějí slepena, střípek po střípku, tříska vedle třísky, myšlenka i duch původní chýšky čajové. Tělo její však přenésti lze nebylo. A tak s milosrdnou pomocí duší blízkých i vzdálených znovu se komnaty zámků vzdušných zaplnily lomozem truhlářských mašin, pachem klihů a omamnou vůní dřev lecjakých, aby v čase srpnového Novu mohl z utichlých hromad všudypřítomných pilin vzlétnouti ku šumavskému nebi Fénix čajovny nové.